Naše cesta k Umělcově cestě

Jak jsme se vůbec dostaly k tomu, že vyučujeme kurzy kreativity? Tady je náš příběh.

Od Artist's Way k Umělcově cestě

Naše cesta k téhle knize začala někdy na jaře 1997, kdy jí Michaela objevila mezi použitými knihami v anglickém knihkupectví Globe v Praze. Tak jako obvykle si procházela sekci se literaturou zaměřenou na osobní rozvoj a ruka jí automaticky sáhla po knize s vínovým hřbetem nazvané Artist’s Way.

Náhodně ji otevřela na stránce, která se zaobírá předsudky o umělcích, které si přinášíme z rodiny, školy a společnosti. Minimálně polovina z nich jí zněla v uších … umělci moc pijí, většina umělců jsou homosexuálové, umělci jsou vždycky na mizině … slyšela je tolikrát. A nejen to, znala skutečně hodně umělců, kteří moc pijí, měla spoustu dobrých kamarádů mezi homosexuály a ještě víc těch, kteří přijeli do Prahy učit angličtinu, aby mohli po večerech psát básně a romány. Byli na mizině, ale stálo jim to za to. Všech si nesmírně vážila za jejich talent, odvahu, otevřenost a lásku. A tak dál ani nečetla a šla si knihu koupit.

Umělcova cesta se jí tedy zcela „náhodou“ dostala do ruky přesně v době, kdy odešla ze zaměstnání na volnou nohu, v době, kdy se právě přestěhovala do nového bydlení a ... začínala nový život. Už po prvním měsíci se začaly dostavovat výsledky v podobě nové inspirace pro tvorbu. Představa o tom, kým chce vlastně být se začínala rychle formovat a zdaleka to nebyla pasivní reakce na to, kým být určitě nechce, jako doposud. O pár měsíců později měla první výstavu.

Díky jednomu z praktických cvičení se znovu spojila s kamarádkou z dětství, Marií. Marie strávila celé dětství s pastelkou v ruce, celé vyučování, každou volnou chvíli. Když jí Michaela pověděla, proč jí kontaktovala, Marie odpověděla, že tu knihu potřebuje. V té době totiž byly všechny její obrázky někde schované a díky nepříjemným životním zkušenostem (včetně umělecké školy) Marie přestala kreslit úplně. Začala znovu už po 14 dnech práce s knihou. Bylo to jako zázrak pro všechny kolem.

Vlastně to byla taková bomba, že se Michaela s Marií rozhodly knihu zcela neoficiálně přeložit, prostě proto, že věděly o spoustě lidí v nejbližším okolí, kteří ji nutně potřebovali. Vytiskly pár kopií pro kamarády a nechaly je kolovat. Současně Michaela nakoupila 5 kopií v angličtině pro své anglicky mluvící kamarády. A pozorovaly další a další osobní zázraky. Na původní myšlenku nabídnout překlad některému vydavatelství nějak pozapomněly a Umělcovu cestu nakonec vydal Triton v roce 2000 v překladu manželů Trávníčkových.

Ta Marie, o které se tu mluví, je Marie Brožová, která má dnes vlastní projekt Obhajoba pastelky. Cestuje s ním po naší vlasti i v zahraničí a kreslí na veřejných prostranstvích, aby lidem dokázala, co všechno lze udělat „obyčejnými“ pastelkami. Marie má také vlastní galerii a je rekordmankou v nakreslení největšího obrazu pastelkami. Její láska pro toto umělecké médium i jedinečný svět snů byly prostě silnější, než její bloky. Potřebovala ovšem onen impulz, kterým byla právě Umělcova cesta.

Náhodná setkání neexistují

Michaela a Jaroslava se "zcela náhodou" potkaly v roce 2001, v době, kdy Michaela bydlela na horách. Po propovídaném víkendu se zastavily v Liberci v knihkupectví a Jaroslava si koupila Umělcovu cestu a jako památku na človíčka, který jí posunul na cestě dál, dala Michaele knihu, aby mohla napsat do knihy výstižné :) věnování.

Jak by se dalo očekávat, rozjely se první 3 měsíce přerodu a změn, které, jak říká sama neskončily dodnes: "Svou první cestu s knižním kurzem Umělcova cesta mám v živé paměti, stále z tohoto období čerpám motivaci, sílu a inspiraci. Bylo tam neuvěřitelné množství potenciálu, který měl možnost se rozvinout. Mohu potvrdit, že se rozvíjí stále dál a že tehdy se položily základní kameny. A knihu s věnováním mám stále schovanou. I když prošla desítkami rukou a pomohla transformovat mnohé příběhy mých přátel a klientů, vždy si našla cestu zpět."

Po čase spolu ztratily kontakt na několik let. Jaroslava se totiž vydala poznávat nová dobrodružství, která odstartovala Umělcova cesta. Nevěděla, kam její další kroky přesně povedou, ale cítila, že jde správně. Jak příležitosti a lidé přicházeli do jejího života, tak se odkrýval vždy kousek cesty k další křižovatce či zatáčce.

Cesta vedla přes skautskou záchranářskou školu a kurz plavčíka, přes odbočku do Ekvádoru, kam odjela pomoci s hledáním dívky ztracené v horách, a finanční krizi po návratu. Pak si prošla práci hostesky a promotérky či casting asistenta pro film a reklamu, až ji cesta zavedla do údolí pokory, sebereflexe a nové perspektivy. Bylo to údolí jménem Dvě zranění - obě ji upoutala na nějakou dobu na místo, aby mohla zvážit své další kroky.

Uznala potřebu zásadní změny a úhlu pohledu a rozhodla se vydat do útrob země, kterou všichni v té době znali jako zemi snů... do Ameriky. Nejjednodužší způsob jet jako au-pair, trochu zkušeností nabrat na opočívadle jménem Soukromá mateřská školka a hurá ke změně transportu - letadlo a auto.

Po návratu nastoupila dvouletý sebezkušenostní trénink v bodyterapii, který na přerušila a uchylýlila se k práci v tichu meditačního centra - kde poznala konstelace, práci s traumatem, aktivní meditace, Osha a spoustu budoucích přítel a kontaktů. Cesta ji také přinesla objevení kreativního vaření a lidé na její vaření vzpomínají i několik let po té.

Křižovatka! Dále na Prahu. Práce produkční pro 1015 Promotion, jednu z nejznámějších agentur pro pořádání koncertů. Byla to práce snů a i když zajišťovat koncert Suzanne Veka ve Státní opeře a na konci jí na pódiu předat květiny byl krásný zážitek a nezapomenutelná zkušennost, duše tentokrát jasně cítila, že to není ono. S dokončeným terapeutickým výcvikem tedy otevírá studio a své služby přátelům a široké veřejnosti.

Opětovné setkání v pravou chvíli

Krátce poté, co se Michaela přestěhovala zpátky do Prahy odcházela z jednoho kurzu intuitivní kresby a povídala si s někým na chodbě ... "náhodou" o Umělcově cestě. Z vedlejších dveří vyšla terapeutka v bílém a požádala je, zda by mohly být tišší, že právě dokončuje masáž a pak dodala: "Ahoj Míšo". Jaroslava! Náhoda? V té době si pro změnu Michaela procházela obdobím přerodu a Jaroslava jí ohromně pomohla díky craniosakrálním masážím. Ve stejné době už Maitrea připravovala druhé vydání Umělcovy cesty.

O pár měsíců později už měla Michaela studio s výstavním prostorem, šlo (taky zcela náhodou) pořádat sezení. Když se s Jaroslavou sešly na jedné z charitativních akcí Art for Life, dohodly se, že je potřeba si přiznat, že Umělcova cesta se jim do života přimotává čím dál častěji a více jak 10 let tak je na čase s tím něco udělat. Seděly obklopeny úžasnými a talentovanými lidmi, umělci všech oborů, kteří právě udělali obrovský kus práce pro boj proti AIDS díky uspořádání festivalu nasbírali přes dvěstě tisíc pro charitu. Všechno jde, když se chce... jen víc takových lidí a víc takových akcí. Jen víc lidí na umělcově cestě, ať už vede kterýmkoli směrem.

V rámci našich kurzů pracujeme s knihou Umělcova cesta autorky Julie Cameron. Tento bestseller je unikátním záznamem konceptů a zkušeností, které autorka posbírala za více jak 10 let výuky kurzů kreativity. Sestavila je do dvanácti krokového programu s praktickými úkoly pro každý týden.