Gallery Hunger - prostory, kde vyučujeme

Kniha Umělcova cesta hovoří do detailu o tzv. synchronicitě, tedy onom záhadném načasování "náhod", které vlastně vůbec náhodami nejsou. Synchronicita, která dala vzniknout unikátnímu projektu Gallery Hunger se počítala skoro na hodiny.

Synchronicita v akci

Mezi prvotním nápadem, že si naše lektorka Michaela Freeman a její kamarád Michael Corkery společně najdou prostor, vydefinováním jeho budoucí funkce, nalezením toho správného místa a podepsáním smlouvy uběhlo 72 hodin. Samozřejmě by to nebylo tak snadné, kdyby oba o tomtéž už nějakou dobu nepřemýšleli. Michaela měla zpracováno 8 stránek projektu pro založení uměleckého studia, který ležel ladem... a Michael už jednu galerii v minulosti vlastnil. Jenže opravdu "náhodou" zjistili, že jejich plány, přání a schopnosti jsou zcela kompatibilní, že vlastně mají společnou misi ... kterou by navíc samostatně realizovali jen těžko.

Michael je velmi tvůrčí šéfkuchař a bubeník. Chtěl místo, kde by mohl nejen bydlet, ale hlavně vařit pro skupiny lidí, občas vyučovat vaření nebo pořádat akce. Michaela chtěla prostor na práci, místo, kde se může setkávat s klienty, studenty i kamarády, kde není problém někoho přizvat ke spolupráci. Současně ale chtěla i místo, kde bude moci natrvalo vystavit své fotografie květin. A tak jednoho dne vymysleli, že to propojí. Den na to se oba setkali s Martinem Kámenem, který je kurátorem výstav, fotografem a organizátorem akcí. A bylo jasno ... Michael ovládne kuchyni, Michaela bude mít své studio a společné prostory budou galerie, pro kterou Martin rozhodně umí najít umělce ... a občas ji využije jako fotografické studio. Náhoda?

Tvůrčí hlad

Po třech měsících drhnutí, natírání, obkládání, budování a pojídání čínských polévek vznikl tvůrčí a výstavní prostor Gallery Hunger. Zrodil se z hladu, potu a krve - doslova (o úrazy nebyla nouze). Prakticky celou rekonstrukci zdevastovaného prostoru realizovali sami. Bylo to fyzicky i psychicky náročné a skoro všichni v okolí pochybovali o jejich záměru i schopnostech. Debaty na téma jak něco udělat byly u dvou silných osobností jako jsou Michael a Michaela pochopitelně vášnivé. Debata na téma "Zda?" nebo "Proč?" ovšem nikdy nenastala. Věděli, co chtějí a bezezbytku věřili, že to bude fungovat ... a funguje. A stačí jediný pohled z okna na panorama Prahy, abyste věděli, proč právě tady.

Název Hunger, tedy Hlad, není náhodný. Hlad jako koncept se prolíná celým projektem na mnoha úrovních. Na té fyzické je to hlad, který Michael dokáže nasytit pomocí svého svělého kuchařského umění, ať už vaří pro kamarády nebo Vás něco učí. Pak je tu silný tvůrčí hlad - potřeba najít prostor a klid pro práci a tvořit. Na intelektuální úrovni je to hlad po nových věcech, po znalostech. Na té duchovní pak hlad po opravdovosti, upřímnosti a přirozenosti ... a Gallery Hunger si na nic nehraje, je stejně syrově upřímná a otevřená jako její majitelé. A jako její majitelé je schopná sama sebe znovu a znovu definovat, přilákat a propojit ty správné lidi a nabídnout prostor pro tvorbu nebo odpočinek těm, kteří ho potřebují. Gallery Hunger byla vybudována okolo konceptu sdílení prostoru s lidmi a je na každém návštěvníkovi, aby si k ní vytvořil vlastní vztah a podle chuti se zapojil do jejího chodu.

Gallery Hunger a kurzy kreativity

Podle velikosti skupiny a momentálního programu se sezení Umělcovy cesty konají buď v prostoru galerie, kde je k dispozici velký stůl a židle pro 12 lidí nebo v prostoru studia, kde se naopak sedí na zemi, na polštářích. Za pěkného počasí samozřejmě není problém vyrazit naproti do parku, protože Gallery Hunger je hned u Riegrových sadů. Pro tyto účely jsou k dispozici piknikové deky.

Mezi stálé obyvatele galerie patří Michaelova fenka Bella a nalezená kočička Emma, mazlení s nimi je v ceně kurzovného :-).