Vaše osobní transformace

Tak, tady máme trochu filozofie o tom, jak vlastně Umělcova cesta funguje. Prokousejte se tím, je důležité, abyste tomu porozuměli a maximálně tak využili knihu i kurz.

Ego

Ačkoli se v knize moc nezmiňuje, my mluvíme docela často o egu, což je potřeba vysvětlit. Nejde tu o ego v kulturním slova smyslu (jako že „Ten má velké ego“), ale ve filozofickém – ego je vnější projekcí našeho vnitřního já. Máme ho všichni a v mnoha případech nám slouží dobře. Problémy nastávají, pokud vyžaduje příliš mnoho pozornosti a v nezdravé porci.

Prakticky veškeré duchovní i sebe-rozvojové systémy s tímto konceptem pracují. Někdo mluví o odevzdání se, stavech katarze, někdo o nacházení pravého já, někdo ego rozbíjí intenzivní meditací nebo jinými praktikami. Umělcova cesta s ním pracuje pomalu a trpělivě díky sérii jemných změn, kterými pečujeme sami o sebe.

Vaše imaginární výkladní skříň

Metaforicky můžeme říci, že ego je Vaší výkladní skříní ... přiláká lidi zvenčí a dá jim představu o tom, co najdou uvintř. Konec koncu přece odráží Váš vnitřek – pomyslně tedy obsah Vašeho obchodu ... it Vaše ceny (Vaši sebehodnotu a sebevědomí).

A teď pozor. To, co Vaš výkladní skříň ukazuje může být velmi nepřesné vůči tomu, co je nabízeno uvnitř – buď je výstavka příliš přehnaná (takže dochází ke zklamání, když Vás lidí poznají lépe) nebo příliš zanedbaná (takže lidé nikdy nepoznají Váš potenciál).

Mnoho problémů vzniká, když přeneseme naši pozornost od toho, co je uvnitř na ten vnějšek. Identifikujeme se s noblesním výkladem a zapomínáme doplňovat zásoby, uklízet, starat se o zaměstnance a rozvíjet dobré vztahy s dodavateli a zákazníky.

Hraní rolí

Přeloženo do reálného života, když si naše ego vynutí veškerou naši pozornost, ztrácíme se sami sobě. Věříme v to, co v nás vidí ostatní nebo, ještě hůř, v to, co si myslíme, že ostatní chtějí vidět. Ničíme si kariéru, rodinný život a dovolujeme, aby inspirace vyschla. Chceme vypadat šťastně i když ve skutečnosti nejsme.

Přestaneme být autentičtí a lidí se nás straní. Jsme poskoky nebo baviči všech okolo a nikdy nedefinujeme nebo se nebijeme za vlastní potřeby. Přestáváme snít. Hrajeme roli definovanou naším egem – roli dobré matky, šikovného zaměstnance, báječného společníka, krásné milenky ... jmenovat dál nemusíme. Je to všechno, jen ne naše opravdové já.

Použití Umělcovy cesty

Umělcova cesta začíná metaforicky řečeno od zázemí onoho obchodního domu a postupně opravuje a doplňuje zásoby, dokud se naše výkladní skříň nenaplní naším novým já. Abychom to mohli udělat (nebo vůbec vstoupit dovnitř), musí ego na chvilku ustoupit stranou. Přirozeně u toho křičí a kope. Toto se může projevit jako frustrace, vztek, sebelítost nebo řada dalších emocí, které signalizují, že ego už nemá jistou půdu pod nohama. S tímhle si umíme poradit, nebojte.

Umělcova cesta vidí ego jako velký kus ledu a začne ho pomalu (téměr neviditelně) rozpouštět až z něj jednoho dne zbyde jen louže. Abychom ho rozpustili, potřebujeme vytvořit stálý zdroj tepla.

Toto se dělá denními úkoly, tím že děláte maličkosti, zdánlivě jednoduché nebo i hloupě vypadající věci (jako že rozešlete pohlednice nebo uděláte čistku v šatníku).

Tím, že tyhle drobnosti děláte ve velkém a navíc po tři měsíce, egu podrýváte autoritu. Nakonec se pak zbavíme starých vzorců a nahradíme je novými, zdravějšími a udržitelnějšími.

Odvádění denní práce

Momenty, kdy staré vzorce už nefungují a nové se ještě nevykrystalizovaly, jsou nepříjemné. Už nejsme tím starým problematickým já, ale ještě pořádně nevíme, kým tedy jsme. Dočasně se proto můžete cítit zmateně nebo nejistě. Je to normálná a právě v tom pomáhají skupinová sezení.

Ale odvádění denní porce práce je absolutně kritickým bodem. Nikdo to nemůže udělat za Vás ani pro Vás a dokonce ani s Vámi. Musíte si ráno přivstát a napsat ranní stránky. Jste to Vy, kdo musí jít nasbírat nějaké pěkné oblázky na procházce. Vy musíte zavolat kamarádovi, aby Vás mohl podpořit. Není to nijak složité, jen je to práce.

Pozorování transformace

Rychlost Vašeho vlaku je poznat jen když se podíváte z okénka. Protože změny jsou postupné, máme tendenci si myslet, že se toho až tak moc neděje nebo znevažovat své úspěchy. Patrně nenastane žádný velký třesk a “Voila!” Po pravdě řečeno, velké zlomy nemívají dlouhého trvání. Svou transformaci oceníte až s odstupem času. Tím, že se podíváte zpět do svých zápisků, možná zjistíte, že co se Vám zdálo nepředstavitelné před třemi měsíci je dnes normální denní rutinou nebo že ten „obrovský“ problém nějak vyšuměl, aniž byste si toho všimli.

Je velice typické, že kamarádka, která Vás dlouho neviděla poznamená, že nějak „záříte“ nebo Vám to neobvykle sluší. Možná jste si jen dovolili nosit veselejší barvy nebo jste začali posilovat. Nebo je to tím, že Vám jiskří oči, když mluvíte o svém novém projektu? Nebo Váš úsměv prozrazuje, že si víc věříte. Možná tohle všechno dohromady.

Jako facilitátorky vidíme na svých účastnících téměř fyzickou proměnu, zatímco oni jsou přesvědčeni, že se nic neděje. Jako když tesáte sochu, vytváření Vašeho nového já vyžaduje tísíc malých úderů kladívkem – příliš velká rána může zmařit celé dílo. Cestou těm malým úderům důvěřujte, i když se zdají být unavně jednotvárné. Změní Vás.

V rámci našich kurzů pracujeme s knihou Umělcova cesta autorky Julie Cameron. Tento bestseller je unikátním záznamem konceptů a zkušeností, které autorka posbírala za více jak 10 let výuky kurzů kreativity. Sestavila je do dvanácti krokového programu s praktickými úkoly pro každý týden.